Ediční a překladatelská činnost:
Výňatky z knih
Naše překlady a edice
|
15. 5. 2011
Mimořádná doba - neobyčejné bytosti
Wayne Peterson
Wayne Peterson, bývalý americký diplomat vypráví o svých
neobyčejných setkáních s Maitréjou a o důvodech, proč se Maitréja
vrátil.
Jde o příběh plný zvláštních a fascinujících událostí,
pronikavé moudrosti a inspirativního poselství naděje pro budoucnost.
Nepojednává o ničem menším, než je příležitost lidstva
přetvořit instituce a náboženská smýšlení, neboť jsou založená na odvěké
moudrosti společné všem tradicím. Kniha je příběhem, jak osobním, tak
planetárním, je příběhem lásky a neobyčejných duchovních bytostí, které
ji světu ztělesňují.
Autor je velmi charismatický a sympatický člověk,
se kterým jsme v e-mailovém kontaktu. Jeho zkušenosti podporují
věrohodnost informací o Maitréjovi a Mistrech a jejich kontaktů lidmi.
Dokonce jejich záměrnou snahu inspirovat a vyučovat představitelé
nejvyšších světových politických sfér.
Doufám, že se tyto informace zařadí k dalším odkrytým pravdám o
duchovnu...
Můžete si ji objednat přímo na našich
adresách, jednotlivě za cenu 250,- Kč + dobírka a obálka.
Ekoland klub není plátcem DPH.
Úryvky z knihy
PŘEDMLUVA ke knize Mimořádná doba – neobyčejné bytosti
Wayne Peterson (americký diplomat ve výslužbě) píše:
V posledním desetiletí 20. století došlo k mnoha nečekaným změnám.
Lze je datovat od konce studené války, až po začátek vyjednávání o
palestinská území. Měl jsem možnost sledovat světové dění po více jak
třicet dva let, zpočátku jako člen Mírových sborů a diplomatické služby
Spojených států, později jako ředitel Fulbrightova stipendijního
programu. Byl jsem svědkem vlny změn, která se prohnala světem. Osobně
jsem shlédl množství nejničivějších problémů a podílel se na několika
poměrně jednoduchých řešeních, které nakonec zlepšily životy milionů
lidí. Zkušenost mi ukázala, co je třeba udělat pro vytvoření světa,
který bude fungovat pro všechny.
Během těchto neobyčejných časů, zaměstnán ve státních službách, jsem
byl nasměrován na „osobní cestu“. Posunul jsem se od toho, co lze nazvat
světskými „Síněmi moci“ ke sféře nekonečně větší moci a nádhery,
esotericky známé jako „Síň moudrosti“. V tomto „nadsvětě“ se pracuje s
vnitřní stránkou života, s vnitřní duchovní podstatou. Díky ní můžeme,
pomocí nepřetržitého duchovního vývoje, intuitivně rozlišit mezi pravdou
a nepravdou, skutečným a neskutečným. Umožní to nastolit kvalitu života,
o jaké se většině lidí dnes ani nesní.
Ze začátku jsem netušil, že mnozí z mých kolegů ve vládě a
diplomatických kruzích měli obdobnou zkušenost jako já. Také byli
kontaktováni členy „skupiny neobyčejných bytostí“. Tyto bytosti lze
nazývat „staršími bratry lidstva“ a „strážci božího evolučního plánu“.
Všeobecně známí světoví vůdci mi v soukromí potvrdili povědomí o tomto
plánu a spolupráci na něm. Mnoho tisíc obyčejných lidí všech
společenských vrstev vidělo, zažilo či mluvilo přímo s jedním nebo s
vícerými z oněch dokonalých lidí.
Můj záměr je nejen sdílet s vámi osobní zkušenost s těmito
dobrotivými Učiteli, ale také nastínit vám letmý pohled na jejich
obrovské poslání a příležitosti ke spolupráci s nimi.
Stezka, po které jsem kráčel, nejdříve nevědomky a později s vážným
záměrem, je otevřena všem hledačům pravdy a nemá nic společného s
náboženským zaměřením či okolnostmi v životě jedince. Je to nikdy
nekončící cesta sebeobjevování.
Spojením zkušeností z obou světů, „vnějšího“ i „vnitřního“, a
navzdory tomu, co mohou naznačovat večerní zprávy, jsem došel k
hlubokému přesvědčení, že budoucnost je vskutku zářivá. Jak se příběh na
následujících stránkách bude odvíjet, uvidíte sami důvody mého
optimismu. Možná vás to bude inspirovat ke hlubšímu zájmu o tzv. Učení
odvěké moudrosti, které máte na dosah ve vašem knihkupectví, počítači –
či ve vašem pravém Já.
Rád bych vyjádřil zvláštní poděkování panu Benjaminu Creme z Londýna
za to, že mi představil Učení odvěké moudrosti a poskytl mi, jakož i
nesčetným dalším lidem po celém světě, průběžné informace o příchodu
dalšího z velkých Učitelů. Jsem také vděčný za cennou pomoc a povzbuzení
přijaté od mnoha lidí, kteří věří, že mé zkušenosti jsou smysluplné a
povznášející. A to od těch udivených, i těch znepokojených tím, co nám
budoucnost chystá.
1. ZPRÁVA OD MARIE
Údiv je pocit filosofa, a filosofie začíná údivem.
- Sókratés
Vše začalo o vánocích, ještě než jsem dosáhl čtvrtých narozenin. Jako
tříletému dítěti mi předvánoční přípravy připadaly výstřední, avšak
velice vítané v jinak ponuré, chladné zimě ve Wisconsinu.
Pamatuji se, jak jsem se na Štědrý den ptal matky, jaký to všechno má
účel. Nechápal jsem, proč všichni vyvíjejí tolik úsilí na oslavu
narozenin dítěte jménem Ježíš Kristus. Když matka aranžovala sádrové
sošky svaté rodiny, pastýřů a tři mudrců pod vánoční stromek, vysvětlila
mi, jak nejlépe tříletému mohla, oč se jedná. Objasnila mi, že narození
Krista - dítěte je připomenutí události, kdy Bůh sestoupil na zem jako
člověk.
Když jsem se však zeptal, jestli Kristus přijde a navštíví náš dům,
aby se podíval na stromek, matka si musela uvědomit, že jsem ji
nepochopil. Zdálo se mi to v tu chvíli přirozené, že tak velkou oslavu
narozenin by oslavenec neměl propást. Líbila se mi myšlenka
narozeninového stromku, ale ještě víc mne zmátlo, když mi matka
vysvětlila, že na své narozeniny v březnu vánoční stromek nedostanu.
Zavedla mne do obýváku, ukázala na hvězdy a vysvětlila, že Kristus
zemřel a odešel ke svému Otci na nebesa. Toto vysvětlení ve mně
probudilo zvědavost ohledně podstaty Boha. Uvažoval jsem o tom, jak
nejlépe dítě v tom věku může. Hrál jsem si se soškami, přičemž jsem
občas ukousl hlavu beránkovi či pastýři, když se matka právě nedívala.
Těžko jsem mohl tušit, že ta krásná soška Panny Marie v modrobílých
šatech, matky Ježíše, pro mne o následujícím velikonočním víkendu ožije.
VELIKONOČNÍ PŘÍBĚH
Pamatuji si, že během zimy roku 1945 mne několikrát vzali k
doktorovi, protože mi nebylo dobře. Avšak při žádné prohlídce rodinný
lékař nezjistil nic neobvyklého. Až na Velký pátek, týden po mých
narozeninách, jsem začal mít prudké bolesti žaludku a stěžoval jsem si
matce. Uložila mě pod přikrývku na velké pohovce v obýváku a odešla do
velké venkovské kuchyně podávat oběd otci a starší sestře.
Když jsem tam ležel a díval se do stropu, slyšel jsem je mluvit, ale
brzy mou pozornost upoutal jedinečný zvuk přicházející z druhého patra.
Nebyly to kroky, ale spíše šustění hedvábí nebo saténové látky otírající
se o sebe. Myslel jsem, že v horním patře musí být někdo, kdo se právě
chystá sejít do přízemí.
Ze svého místa na pohovce jsem napjatě pozoroval, až se ten někdo
objeví. Když šustivý zvuk zesílil, divil jsem se, kdo to může být.
Rodiče se nezmínili, že bychom měli návštěvu. Ale přesto, někdo právě
sestupoval po schodišti dolů.
Najednou jsem na horním schodu uviděl bílý pantofel, třpytící se jako
hedvábí. Obklopovaly ho šaty ze stejné látky. Krok za krokem, odměřeně,
splývavé roucho sestupovalo se schodů, až jsem uviděl tajemnou osobu do
výše pasu. V tu chvíli se ona mladá dáma předklonila a zahleděla se mi
do očí. Věděla přesně, kde v pokoji jsem, protože její pohled se bez
váhání upřel přímo na mne. S vřelým přátelským úsměvem pokračovala po
schodech dolů. Sestupovala jistým krokem a pozorovala mne.
Její oděv mne fascinoval. Moje první myšlenka byla, že je hodně
odlišný od oblečení mé matky nebo jejích přátel. Zíral jsem na modrý
závoj, kterým měla zahalenou hlavu, a uvědomil si, že ta dáma je přesnou
replikou vánoční sošky Panny Marie.
Jak procházela obývákem směrem ke mně, začal jsem tušit, že to není
obyčejný host v našem domě, ale opravdová Marie, matka dětského Krista z
vánočních dekorací.
Poklekla vedle mě a zeptala se: „Proč jsi tak smutný?“
Přemýšlel jsem, co bych na to řekl, když odpověděla, že rozumí.
Uvědomil jsem si, že vnímá mé myšlenky a řekla mi, že já slyším její.
Hned dodala, že se nacházím ve vážném nebezpečí. Tvrdila, že musím k
doktorovi před rozedněním, nebo bude příliš pozdě a potom by se pro mne
musela vrátit. Zeptala se, zda rozumím, co tím myslí.
Pochopil jsem z toho, že bych se už pak nemohl vrátit domů.
Potvrdila, že je tomu tak. Řekla mi, že si mám zvolit, jestli chci
zůstat nebo jít s ní. Volba byla na mně. Zdála se mi tak krásná a
milující, že po pouhé chvilce přemýšlení jsem se rozhodl jít s ní.
Jemně se usmála a vysvětlila mi, že rodiče a sestra mě milují, a že
by byli velice smutní, kdybych odešel. Nicméně jsem trval na svém
rozhodnutí jít s ní dnes v noci. Zpozoroval jsem na ní cosi jako
zklamání. Obrátila oči ke stropu a chvíli setrvala v tichosti. Když opět
vzhlédla ke mně, její výraz se zdál být vážnější.
Řekla, „Povím ti tajemství, které nyní znají jen nemnozí. Pokud
zůstaneš s rodinou, uvidíš Krista, protože přijde a bude žít s lidmi ve
světě“.
Jasně jsem porozuměl, že Kristus bude chodit zase mezi námi a ne mezi
hvězdami, jak mi řekla matka. Byl jsem nadšený a pokusil jsem se posadit
s otázkou, „Kdy, kdy přijde?“
Opět se zasmála, opatrně mě položila zase na polštář a řekla, „Musíš
zůstat v klidu“. Řekla mi, že to nastane, až budu starší, možná dospělý.
Ale že on přijde a já budu jeden z prvních, kteří ho uvidí a rozpoznají.
Ač jsem to v tu chvíli nechápal, tušil jsem, že život, který mě čeká,
bude zajímavý.
Tím před námi vyvstal naléhavý úkol. Vysvětlila mi, že se potřebuji,
co možná nejdříve, dostat do nemocnice. Musím přesvědčit rodiče, že je
to se mnou opravdu vážné. Znal jsem rodinného lékaře a jeho ordinaci ve
městě, ale ne nemocnici. Věděla, že můj dětský slovník je omezený. Proto
mi přesně pověděla, co říct rodičům a navíc, jak budou reagovat oni. Pro
každou z jejich námitek ohledně nemocnice měla připravenou odpověď,
kterou jsem si musel zapamatovat. Trvala na tom, abych jí každou větu
třikrát zopakoval.
Nakonec se zdála být spokojená, a já jsem byl připraven přesvědčit
rodiče. Také mi slíbila, že na mě bude rodinný doktor čekat v nemocnici
a zdůraznila, že se nemám bát, že vše bude v pořádku. Potom mě políbila
na čelo a přitáhla mi přikrývku k bradě, abych zůstal v teple.
Když odcházela, přešla kolem otevřeného vchodu do kuchyně, kde rodina
večeřela. Přesto si jí nevšimli, ani se na ni nepodívali. Přistoupila k
těžkým zeleným závěsům, které oddělovaly obývák od sousedního pokoje, a
tiše se rozplynula do látky, aniž by s ní byť jen trochu pohnula. Když
jsem ji uviděl zmizet, dokonce i jako čtyřleté dítě jsem si uvědomil, že
je neobyčejná.
Ve chvíli kdy zmizela, jsem spustil křik a začal volat rodiče. Venku
už byla tma a na mou záchranu zbývalo jen málo času. Musel jsem se co
nejdříve dostat do nemocnice.
Když jsem to řekl rodičům, opakovali ty samé věty, které Marie
předpověděla. Ve skutečnosti mi připadalo, jako bych prožíval stejnou
situaci dvakrát. Otec konečně souhlasil, že zavolá doktorovi do
ordinace, i když už bylo pozdě večer na Velký pátek a skoro všude v
našem městě měli již v poledne zavřeno.
K otcovu velkému překvapení, doktor tam byl a požádal nás, ať jedeme
přímo do nemocnice. Na poslední chvíli odstranili zanícené slepé střevo,
když se právě chystalo prasknout. Nepamatuji se nic, až do mého
probuzení při prvních známkách ranního světla na Boží hod velikonoční.
ROZPOMENUTÍ SE NA SLIB
Jak roky ubíhaly, vzpomínky vybledly a celou událost jsem vytěsnil na
okraj mysli. Byla to právě show z Hollywoodu na celonárodní televizi v
roce 1982, která je všechny náhle přivedla zpět. Co začalo tak dávno o
Vánocích, mělo právě pokračovat. Zaplaven tak jasnými vzpomínkami si
pamatuji, že jsem si pomyslel, „To by mohlo být to, co mi Madona v roce
1945 slíbila“.
12 SOUKROMÁ SETKÁNÍ S MISTRY
Vaše zkušenost je vaším požehnáním. Co jste zažili, to znáte.
Ostatní to mohou jedině pochopit, až to také zažijí.
- Maitréja
Již celé roky jsem sledoval příběh příchodu Maitréji a duchovní
Hierarchie. Není divu, že se lidé doslechli o mém zájmu a ochotě mluvit
o všem otevřeně. Čas od času jsem byl požádán, abych přednášel pro různé
skupiny. Kontaktovali mne také lidé, kteří se setkali s Mistry
moudrosti, avšak přáli si zůstat v anonymitě. Tato setkání pro mne byla
vzrušující a vedla k novým přátelstvím. Jedna z mých přednášek se
ukázala být velmi objevná, ne tím, co bylo řečeno, ale tím, co zůstalo
nevyřčeno.
SOUHLASILI SE MNOU VÝMLUVNÝM MLČENÍM
Šlo o zvláštní událost díky složení lidí, kteří tvořili obecenstvo.
Jednalo se o osobnosti, jejichž postavení je důležité pro Kristův
příchod, ať už věří v Kristovu přítomnost či nikoliv. Několik hostů bylo
návštěvníky z Evropy, s vazbou na katolickou církev. Jistého pána se
nedalo nazvat jinak než jako velmi blízkého přítele papeže.
Seznam hostů také zahrnoval podnikatele blízkého americkému
prezidentovi, jezuitského kněze z univerzity v Georgetownu a mnohá další
jména, známá ve Spojených státech a zámoří.
Není divu, že jsem před takové publikum předstupoval s obavami.
Zvláště, když jsem musel prezentovat tak podivný příběh lidem úzce
spjatým s katolickou církví. Neměl jsem tušení, do jaké míry jsou
informováni. Předpokládal jsem, že nevědí nic nebo jen málo.
To, co jsem nakonec přednesl, vyznělo jako prodloužený monolog o
Maitréjově misi. Když jsem skončil, šokovalo mne, že v místnosti
zavládlo úplné ticho. Dokonce ani jezuitský kněz sedící vedle mě neřekl
ani slovo – žádné otázky ani námitky. Domníval jsem se, že to bylo možná
způsobeno nezvyklou přítomností papežova přítele. Nebo snad věděli
tolik, co já? Prostě se mi zdálo nemožné, že by nikdo necítil potřebu na
to zareagovat.
Během prezentace se objevil pouze jediný náznak reakce. Určitý muž s
kontakty v Bílém domě se široce usmál a souhlasně pokynul hlavou, když
uslyšel některá prohlášení.
Nakonec náš hostitel požádal papežova přítele o názor. Uslyšeli jsme,
že Vatikán si je toho všeho plně vědom, ale je na Svatém otci, aby vydal
stanovisko.
Tu noc již nic dalšího k tématu nepadlo. Avšak později mne důvěrně
kontaktovalo několik z hostů. Dali mi najevo, že jsou si také vědomi
opětovného příchodu. Nejsou však připraveni nic říci ani veřejně, ani v
soukromí, zřejmě kvůli potenciálnímu dopadu na svou pověst. Vím, že se
někteří velmi důležití jedinci setkali s Maitréjou a slíbili podporovat
jeho práci. Maitréja osobně je však požádal, aby o tom prozatím
nehovořili. Jsou totiž tak vlivní, že by mohli narušit svobodnou vůli
lidí, k nimž promlouvají. Věřím, že je zamýšleno, aby každý rozpoznal
Učitele světa podle své intuitivní odezvy na jeho slova a lásku, spíše
než podle něčího prohlášení.
POMOC PRO PROJEKT PANA JONESE VE TŘI RÁNO
Jeden z mnohých, kteří se mi po setkání svěřili, byl pan Jones
(samozřejmě nejde o jeho pravé jméno). Když jsem prezentoval některé z
Maitréjových cílů, jeho vědoucí úsměv a pokynutí mi daly najevo, že pro
něj tyto informace nejsou žádnou novinkou. Později mi nabídl vlastní
příběhy osobních setkání s duchovními bytostmi. Popisoval, jak mu
pomáhají s projektem, který je pro Maitréju velmi důležitý.
„Setkání s duchovními bytostmi“ nezní v dnešním světě příliš
neobvykle. Mnozí lidé dychtivě vyprávějí své nejnovější „zážitky“
komukoliv, kdo je ochoten naslouchat. K tématu se objevují tucty knih,
včetně této. Avšak pan Jones se podělil o své zkušenosti s Mistry pouze
s několika pečlivě vybranými lidmi.
Když jsem se s ním poprvé setkal, vzpomněl jsem si na titulní
fotografii, kterou jsem zahlédl v novinách jen o pár týdnů dříve. Stál
na ní vedle prezidenta Clintona. Věděl jsem, že se jedná o úspěšného
podnikatele s kontakty na vysokých vládních místech. Tudíž neměl zájem
hovořit o svých zkušenostech veřejně, neboť by to ohrozilo jeho
důvěryhodnost a spolupráci se členy vlády. Nicméně, během pětihodinové
večeře, se mi svěřil s mimořádnými zážitky s Mistry. Pouze mne požádal,
abych ve spojitosti s těmito příběhy nikdy nepoužil jeho pravé jméno.
Z vlastní zkušenosti jsem ihned rozeznal pravdivost Jonesova
svědectví. Kupříkladu k prvnímu zážitku došlo ve tři ráno, právě když
spal. Tento čas byl důležitý, neboť se říká, že během této hodiny Mistři
obvykle kontaktují žáky, aby je vyučovali.
Určité noci jej probudilo extrémně jasné světlo vycházející zpod
dveří ložnice. Věděl, že je v domě sám, proto se domníval, že nemůže jít
o obyčejné domácí osvětlení. Intenzivní světlo zářilo zpod dveří pokoje
pro hosty, šířilo se na chodbu a prosvítalo pode dveřmi do ložnice.
Probuzen z hlubokého spánku, avšak beze strachu, pan Jones vstal, kráčel
ke světlu a otevřel dveře. Náhle se ocitl tváří v tvář třem cizincům.
Hleděli na něj beze slova; jemu se však nedostávalo slov. Nakonec se
vzpamatoval natolik, aby se dotázal, co dělají v jeho domě. Jeden z mužů
konečně řekl, „Sám jsi nás pozval. Co si přeješ ty?“ Ta odpověď mu
přišla k nevíře. Brzy si však uvědomil, že není svědkem běžné události a
hosté nebudou obyčejní lidé. Z jejich postav vyzařovalo jasné světlo,
které naplnilo místnost i okolí.
Jeden z nich se zdál být mluvčím trojice. Právě on připomněl panu
Jonesovi, že se před časem modlil o pomoc pro svůj projekt a že jsou
zde, protože vyslyšeli jeho volání. Normálně by takové prohlášení
považoval za směšné, avšak pan Jones se opravdu modlil o pomoc. Nyní,
jak se zdá, modlitby byly vyslyšeny. Hovořil pouze jeden z trojice a
jsem si jist, že se jednalo o Maitréju. Zbývající dva byli zřejmě
Mistři, kteří jej často doprovázejí, když se zjevuje lidem.
Nejen že trojice mužů vyzařovala světlo, aby prokázala svou
nadpozemskost. Také jejich oděv byl jakýkoliv, jen ne obyčejný. Pan
Jones popisoval, že byli oděni do lesklých kovových obleků pro boj,
které bychom mohli považovat za středověké brnění. Dříve, než odešli,
jim pan Jones položil otázku, proč jsou takto oblečení. Odvětili, že
jsou připraveni „bojovat“ za jeho věc. Maitréja a Mistři nepostrádají
dobrý smysl pro humor a často se oblékají symbolickým způsobem.
Následující den po tomto zážitku z brzkého rána, jel pan Jones z
Bílého domu do budovy Capitolu (sídla parlamentu). Najednou se stejní
tři muži z ničeho nic objevili jako pasažéři u něj v autě. Jejich mluvčí
(Maitréja?) se ocitl na sedadle spolujezdce.
Nijak se za ten jejich vpád neomluvil a informoval pana Jonese, že od
nynějška je může očekávat v kteroukoliv denní či noční dobu. Tentokrát
měli všichni na sobě běžné společenské oblečení. Bezpochyby si
uvědomovali, že by středověké brnění vzbudilo v poledním provozu na
Pennsylvania Avenue značný rozruch.
Přestože hovořil pouze muž na sedadle spolujezdce, pan Jones
pozoroval ostatní dva ve zpětném zrcátku. Všichni tři zmizeli stejně,
jako se zjevili, mžiknutím oka, avšak ne dříve, než s panem Jonesem
projednali záměry, které s ním chtěli uskutečnit. Z toho, co vím, Mistři
neplýtvají časem a energií na návštěvy, pokud k tomu není důvod. Mám
důvodné podezření, že jenom ve Spojených státech bude takových příběhů
na tisíce.
OSOBNÍ PŘÍTEL SE OBRACÍ NA PANA JONESE
Jednou, když byl jistý můj přítel na recepci s více než tisícovkou
dalších lidí, zjevila se mu Panna Marie, která náleží k Mistrům
moudrosti. Sdělila mu, že se v místnosti nachází člověk, který učiní
mnoho pro zlepšení lidských životů po celém světě. V podobě zjevení jej
zavedla přímo k muži, kterým nebyl nikdo jiný nežli onen pan Jones.
Marie ho pobídla: „Představ se mu“.
V tu chvíli Blahoslavenou matku viděl pouze můj přítel. Proto váhal,
než začne vyprávět cizím lidem o Mistrech moudrosti a svatých zjeveních.
Nicméně dokázal panu Jonesovi sdělit, že byli předurčeni se sejít.
Následně jej ohromil důvěrnými znalostmi o jeho práci a setkáních se
svatými lidmi. Panu Jonesovi to postačilo k přesvědčení, že právě potkal
dalšího člověka, který spolupracuje s Mistry moudrosti.
K této události došlo předtím, než jsem promluvil před skupinou
hodnostářů a následně poznal pana Jonese. To Blahoslavená Matka, ne já,
poskytla mému příteli ony znalosti a pobídla jej, aby se představil panu
Jonesovi.
Prozatím nemohu prozradit povahu práce pana Jonese. Mohu pouze říci,
že bude moci odhalit svou identitu teprve po Maitréjově Dni deklarace.
Celý svět tehdy pozná jeho podíl na důležitém humanitárním projektu. Už
nyní je připraven vystoupit s projektem na veřejnost, ale Maitréja
naznačil, že čas ještě nedozrál. Lidstvo se nejdříve musí začít
považovat za jednu rodinu, nežli budou lidé jako pan Jones moci úspěšně
zahájit své projekty.
SVĚTOVÍ VŮDCI SE SCHÁZEJÍ
Moje kontakty sahaly do mnoha vládních agentur, ministerstev a
mezinárodních organizací sídlících ve Washingtonu. Spřátelil jsem se
také s mužem na správném místě, který pracoval pro větší mezinárodní
agenturu. Budu mu říkat pan Brown. Naše rozhovory neprobíhaly na téma
náboženství. Hovořili jsme o něčem mnohem širším, o „duchovnosti“.
Bylo mi známo, že se chystá na velkou mezinárodní konferenci v
Evropě, určenou pro hlavy států a vedoucí ekonomy. Ve skutečnosti on sám
byl hlavním řečníkem. Domníval jsem se, že jde o výbornou příležitost
seznámit jej s Maitréjovými názory na téma mezinárodní ekonomiky
obsažené v knize Benjamina Creme „Maitréjova mise“, svazek II. Když jsem
mu však knihu nabídl, spěšně se omluvil, že je příliš zaneprázdněn a
nemůže si teď už přibírat další materiály na čtení, přestože mu připadá
myšlenka Kristova návratu zajímavá.
Trval jsem na tom, aby si knihu vzal s sebou. Nemusí si ji přečíst
hned, chtěl jsem jen, aby mu byla v pravou chvíli k dispozici. Dodal
jsem, že až dozraje čas, Mistři sami přitáhnou jeho pozornost ke knize.
Přestože znovu vysvětlil, jak bude po celý příští měsíc zaneprázdněný,
nakonec knihu přijal.
Očekával jsem, že o panu Brownovi neuslyším alespoň několik měsíců. Byl
jsem však příjemně překvapen, když mi zavolal jen o pár týdnů později.
Sdělil mi, že se právě vrátil z ekonomické konference v Evropě, a že mi
musí co nejdříve povyprávět o svém podivuhodném zážitku. Měl jsem jisté
tušení, co se asi mohlo přihodit. Pozval jsem jej tedy na zítřek ke mně
domů.
MISTŘI „PODSTRČILI“ MOU KNIHU
Začal své vyprávění tím, že po nástupu do letadla chtěl strávit čas
pilováním hlavního proslovu. Sáhl do kufříku, místo aby však vytáhl
papíry, ocitla se mu v ruce kniha, kterou jsem mu vnutil o pár týdnů
dříve.
Neměl tušení, jak se mu mohla do kufříku dostat. Pracoval s důvěrnými
informacemi, proto do jeho příručního zavazadla neměla přístup ani jeho
manželka ani sekretářka. Přesto onu knihu držel v ruce, zatímco letěl do
Evropy.
S probuzenou zvědavostí se rozhodl dát si koktejl a zběžně knihu
prolistovat. Nedbalé prohlížení však brzy přešlo v plnohodnotné čtení.
Mezitím si uvědomil, že některé z Maitréjových myšlenek jsou zajímavým
materiálem. Bezodkladně začal přepisovat svůj hlavní proslov, který měl
pronést následující den.
Při zahájení konference pan Brown představil nové myšlenky vysoce
postaveným vedoucím ekonomům a hlavám států, aniž by tušil, jak budou
přijaty. K jeho překvapení tím mnohé delegáty silně zaujal, dokonce se
dožadovali dozvědět více. Stejné přání vyjádřil i vládnoucí monarcha
země, která konferenci hostovala.
Pan Brown obdržel pozvání na zítřejší oběd v paláci. Když se
dostavil, přesvědčil se, že není jediným hostem. Poznal množství
delegátů z konference, pocházejících z různých zemí. Zdálo se, že je zde
zastoupena celá Evropa, Asie a Střední východ. Proto si oddechl, že se
jedná zřejmě o neformální způsob, jak poděkovat delegátům za účast na
konferenci.
Přesto však přemítal, „Proč právě taková sestava lidí?“
Vzápětí byli hosté uvedeni do společnosti Jeho královské výsosti. Pan
Brown si uvědomil, že jej usadili vedle samotného monarchy.
„Proč ta čest?“ divil se, neboť sám žádný stát nezastupoval. Monarcha mu
položil otázku, zdali ví, proč byl pozván. „Nevím,“ odpověděl. Monarcha
se tedy dotazoval dále, aby přišel na stopu nezvyklým myšlenkám v jeho
proslovu. Pan Brown pocítil, že nadešel okamžik pravdy a rozhodl se být
zcela upřímný. Vylíčil jim svou příhodu, jak jsem mu nabídl knihu „Maitréjova
mise“. Pokračoval, jak se kniha tajemně objevila v kufříku, jak ji četl
v letadle, fascinován myšlenkami, které nalezl. Jeho královská výsost se
nyní usmívala a souhlasně přikyvovala.
Monarcha vzápětí přiznal, že všichni v této místnosti Maitréju znají
a na jeho misi spolupracují. Jejich identita však musí zůstat utajena do
té doby, než Maitréja sám vystoupí na veřejnosti a otevřeně promluví ke
světu.
Mezi nimi se však nacházel muž, který dal jasně najevo, že nemá nic
proti tomu, aby se svět dozvěděl o jeho setkání s Kristem. Jmenoval se
Michail Gorbačov. Ve své zemi již byl mimo okruh politické moci.
Předpokládám, že se domníval, že tímto odhalením nemá co ztratit a nemá
se již čeho bát.
U pana Gorbačova mě to nepřekvapilo. Již dříve jsem se o jeho
angažovanosti pro Maitréjou doslechl od vysokého úředníka z Pentagonu.
Také jsem již slyšel od lidí, kteří požívají mou značnou důvěru, že paní
Gorbačovová několikrát navštívila v Indii Avatára Satja Saí Bábu. Trochu
mě udivuje, že se mezinárodní tisk nijak zvlášť nezajímá o Gorbačovovo
duchovní přesvědčení, přestože pan Gorbačov s manželkou v průběhu svého
politického mandátu přijali křesťanskou víru. Z toho, že do Sovětského
svazu zavedl svobodu a otevřenost, mi připadá zřejmé, že musel být
ovlivněný Kristem. Jednou se dozvíme více o tomto příběhu i o tom, jak
se zhroutilo sovětské impérium.
Na tomto celém příběhu nejvíce oceňuji jasné poselství. Vypovídá o
tom, že se Mistři podjali nabízet důležitým světovým vůdcům roli v
nadcházejícím světovém řádu a připravují je na Den deklarace. Tito čelní
představitelé, kteří jsou nepochybně učedníky Mistrů, budou hájit zájmy
duchovní Hierarchie.
Co je důležité, tito jedinci se, tak či onak, dokázali navzájem nalézt.
Pan Brown mi nesdělil jména, avšak dovolil jsem si několik zkušených
odhadů. Z jeho odpovědí (či mlčení) jsem poznal, že několik z nich jsem
dokázal uhodnout.
MISTŘI VŽDY PROVÁZELI LIDSTVO
Bylo mi sděleno, že nás Mistři vždy provázeli a inspirovali. Činili
tak hlavně zpoza jeviště každodenního života. Nezáleží na tom, zdali jim
říkáme Mistři, duchovní bytosti, nanebevzetí světci, andělé či dévové.
Důležité je to, že si přejí pracovat s lidstvem za účelem rychlé
transformace života na planetě. Nyní nám otevřeně nabízejí vedení. Je to
jedna z jejich hlavních rolí v planetárním plánu.
Inspiraci od Mistrů často nejvíce pociťují pokročilejší muži a ženy,
kteří působí v popředí různých oborů, jako například umělci, vědci a
politici. Někteří z čelních představitelů včetně pana Gorbačova si
uvědomují, že jsou vedeni Hierarchií. Většina však zřejmě nikoliv. Vědec
může například hovořit o náhlém pokroku ve svém projektu, ke kterému
došlo jakoby zázrakem. Avšak ve skutečnosti může jít o práci Mistra,
který k vědci vyslal mentální obraz a ten mu konečně porozuměl.
Maitréja a Mistři se v dnešní době stále otevřeněji zjevují ve
fyzické podobě předním světovým vůdcům i obyčejným občanům. Díky tomu
vychází najevo odvěký vztah mezi nimi. Nové objevy v mnoha oblastech se
uspíší, jakmile lidstvo začne vědomě spolupracovat se svými dobrodinci,
aby vyřešilo světové problémy.
|
