Ekoland klub

Mezinárodní sdílení

Základní témata

Domů
Kdo jsme
Naše činnost
Mezinárodní Sdílení
Hlavní témata
Aktuality, komentáře a archiv
Zázraky a neobvyklé fenomény
Transmisní meditace

Více o Benjaminu Creme

 

Mezinárodní sdílení

Úvod

Kdo je Maitréja

Pro sdělovací prostředky

Benjamin Creme

Nová skupina služebníků světa

Více o Benjaminu Creme

Vize a zjevení

Letáky ke stažení

Mnozí se mne ptají na kroky, které mne vedli k této práci. Nebude to kompletní výčet: existují nepsané zákony diskrétnosti ohledně některých aspektů vztahu Mistr - žák a jsem vázán mlčenlivostí pokud jde o určitou práci pro a s Kosmickým Bratrstvem. Avšak ať již mají jakýkoliv zájem a v naději, že to učiní mnohem přijatelnější skutečnost příchodu Mistrů a Krista jako jejich vedoucího, jsem sestavil následující: Když mi bylo asi čtyři nebo pět let, jednou z mých nejoblíbenějších kratochvíl bylo sedět na okně a sledovat vítr. Nikoliv to, jak pohybuje stromy a listím, nýbrž vítr samotný. Mohl jsem sledovat pohyb vzduchu a hádat, kterou světovou stranou se v tomto okamžiku vydá. Když jsem začal chodit do školy, učil jsem se, že vzduch, potažmo vítr je neviditelný. Nevím, jestli postupně, nebo najednou, jsem ztratil tuto svou schopnost vidět to, co bylo pravděpodobně něco jako určitá úroveň éterického projevu hmoty.

Nad pevným, kapalným a plynným skupenstvím hmoty existují čtyři další éterické stavy postupně jemnější hmoty a tvoří éterický obal Země, přičemž tuhé fyzické úrovně jsou jejich sraženinou. 

Ani ne za 20 let jsem opět přišel do styku s éterickou úrovní formou objevu orgonového akumulátoru Wilhelma Reicha. Tím jsem si opět uvědomil tento oceán energie, jehož jsme součástí a definitivně jsem si dokázal existenci éterických úrovní.

Ve svých čtrnácti letech jsem četl knihu, kterou jsem považoval za velmi mimořádnou: V Tibetu s mystiky a mágy od Alexandry David-Neel. Tato Polka s nezdolnou odvahou, odhodlaností a prostředky převlečená za lámu překonala hranice zakázané a tajemné země získala povolení k pobytu a nechala se vyučovat opravdovým lámou. Popisuje různé esoterické praktiky které se naučila, včetně tvoření myslí. Týkalo se to veselého tlustého mnicha, který se jí brzy vymkl zpod kontroly a byl dematerializován. Tyto praktiky zřejmě vyžadují značné soustředění a kontrolu mysli, ale přesto jsem ve zvládání některých poněkud pokročil. Jako příklad mohu uvést Tumo, metodu tvorby vnitřního tepla ve studeném počasí.

Koncem čtyřicátých let jsem se za pomoci studia prací Wilhelma Reicha a použitím orgonového akumulátoru stal mimořádně citlivý na energetické proudy, které jsem si trvale uvědomoval. Bylo to tak silné, že jsem dokázal určit okamžik výbuchu atomové nálože při zkouškách v Pacifiku, nebo kdekoliv jinde. Na tisíce mil jsem si uvědomoval změny v éterických proudech způsobených explozí. Vždy po jednom či dvou dnech se pak objevily zprávy, že Amerika, Rusko, nebo Británie testovaly "zařízení" určité velikosti.

Ovládání mračen 

Na začátku padesátých let jsem narazil na knihu Rolfa Alexandra: Moc mysli. Článek v časopise, který upoutal mou pozornost na toto dílo se ovšem soustřeďoval spíše na atraktivitu "ovládání mračen" jejich rozhánění silou myšlenky. Rolf Alexander, byl Kanaďan a pyl pozván k výcviku tibetským Mistrem jógy a jeho kniha popisuje cvičení, kterým je možno získat vládu nad instinktivní, podvědomou myslí pomocí řídící vědomé mysli. Tato je jenom často roztěkaná a částečně ponořená do podvědomé automatické činnosti mysli podvědomé a ztrácí velkou část své dostupné energie. Metodou doporučenou v knize je autohypnóza. Uvolňování vědomého, řídícího proncipu od zaměstnání podvědomou myslí (což by mělo probíhat automaticky) uvolňuje velké zásoby mentální energie a vede přímo k zaostření a koncentraci která je předstupněm meditace. A tak jsem začal meditovat.

Alice Bailey 

A také  jsem započal číst. Mimo jiného jsem četl Teosofické práce Madame Blavatské, Leadbeatera, Gurdijeva, Ouspenského a Nicolla; Paula Bruntona; Pataňdžalího; Alice Baileyovou a Učení Agni jógy; Svámího Vivékánandu, Šivánandu, Jógánandu; Šrí Rámana Mahárišiho, jehož "Stezku Sebepoznání" jsem také následoval. Skrze jeho meditaci na "Kdo jsem Já?" (a nyní vím jak skrze laskavost mého Mistra), jsem se octl vržen do pocitu identity se všehomírem: zemí, nebesy, domy a lidmi, stromy, ptáky a oblaky, vše jsem vnímal jako část sebe sama. Rozplynul jsem se jako oddělená bytost, ale zachoval jsem si plné vědomí. Vědomí se rozepjalo a obsáhlo vše. Viděl jsem, že toto je pravá Skutečnost, že normální bdělé vědomí člověka to pouze překrývá, udržuje to ve skrytu tím, že způsobuje nesprávné ztotožnění lidské bytosti s fyzickým tělem. Také jsem viděl tento báječný svět jako nějaký rituál, ritualizovanou stínohru, hrající sen či touhu Toho, který Jediný existuje, Jediný je Skutečný, jehož částí jsem také já.

Jak jsem se dostal k této práci? Koncem roku 1958 my bylo řečeno jedním přítelem - učedníkem, který měl "spojení" že jsem přijal "vzkazy". Překvapilo mne to a nezdálo se mi, že by to byla pravda. Bylo mi řečeno, že vzkazy se ode mne "odrazily" a kdybych udělal to a to, časem bych je mohl přijmout správně.

Musel jsem to pak udělat správně, protože jednoho večera, bylo to zkraje ledna 1959 jsem zaslechl vnitřní instrukci tak jasně, že o tom nemohlo být žádných pochyb: Jdi tam a tam, (na jedno místo v Londýně) tehdy a tehdy (mělo to být asi za tři týdny). Toho konkrétního večera tam byli lidé a čekali mne.

Byl to začátek proudu  vzkazů, které přicházely v okamžiku našeho shromáždění. Některé jsem viditelně propásl (bylo mi to řečeno později, kdy jsem jeden takto zmeškal) začal jsem se tak obávat, abych je nepropásl, že jsem se jim zcela vydal. Párkrát jsem se proto dostavil na setkání, kde se nic nedělo a nikdo nepřišel, ale postupně se to upravilo; Přestal jsem je zmeškávat a také vymýšlet.

Bylo mi řečeno, abych si vzal sebou magnetofon. Takto jsem nahrál mnohé dlouhé diktáty různorodého charakteru. Některé obsahovaly rady, vedení, či duchovní instrukce. Nebylo mi řečeno kdo je onen Mistr, (či Mistři), kteří takto, telepaticky přese mne mluvili a myslel jsem, že se budu upejpat se zeptat ačkoliv mi bylo řečeno, abych se ptal. Teprve po letech jsem se dozvěděl jeho jméno a také to, že kdybych se zeptal, řekl by mi to již dříve.

"Potvrď Jeho příchod" 

Jednoho večera, bylo to počátkem roku 1959, během takového přenosu, mi bylo řečeno, abych vypl magnetofon. Následoval proslov ohledně druhého příchodu Krista. Mluvil sám Maitréja Kristus, Vedoucí naší planetární Hierarchie. Řekl také, že bych se měl účastnit Plánu. Tehdy jsem věřil, že Světový učitel by mohl přijít z některé z vývojově pokročilejších planet, snad z Venuše, a tato informace od Maitréji mi v mysli způsobila totální zmatek. V přenosu brzy po této události s odkazem na tuto novou informaci dodal: "Přichází čas, kdy se od tebe bude očekávat, že na tom budeš pracovat." Pak ještě řekl: "Potvrď Jeho příchod!"

Nemohu tvrdit, že bych si bral toto napomenutí k srdci a tak to je důvod, proč se angažuji v pracích na přípravě Kristova příchodu. Přes tyto instrukce jsem pásky odložil na sedmnáct let a mám za to, že jsem od Mistra potřeboval pořádný šťouchanec abych se konečně rozhoupal k činnosti.

Léčba nemoci z okouzlení 

Ke konci roku 1972 jsem se spíše sladce oddával nečinnosti, a vůbec jsem nečekal, že se mi ozve moudrý a lstivý Někdo, jehož mám tu čest nazývat svým Mistrem. Uchopil mne za ruku a vystavil mne období té nejúčinnější léčby nemoci z okouzlení, iluze, a také cvičení a přípravě na mou další práci, jakou jsem kdy zažil. Pracovali jsme spolu měsíce, dvacet hodin za den. Zdokonalovali jsme telepatické spojení až bylo stejně snadné v obou směrech a nevyžadovalo příliš pozornosti a energie. Během této doby On koval svůj nástroj, kterým mohl působit a který bude citlivý na každý jeho nejmenší popud (ovšem, s mou plnou spoluprací a bez nejmenšího narušení mé svobodné vůle). Vše, co slyším a vidím, slyší a vidí také On. Pokud si přeje, může používat mé oči a hmat. Tímto způsobem má s minimálním vydáním energie okno do našeho světa a předsunutou hlídku Svého vědomí; může léčit a učit. Sám přebývá na tisíce mil daleko v plně fyzickém těle. Nenaznačuji tím, že jsem "oknem do světa" pouze pro Něj. Nevím, jak je to časté, ale jsem si jist, že nejsem výjimečným případem. Představuje to definitivní stadium vztahu Mistra ke svému žákovi. Žádal mne, abych zatím neodhaloval Jeho totožnost - ani členům skupin, se kterými pracuji a skrze které působí také On. Znám dva důvody jeho prosby (mohou být i další) a respektuji je, ale mohu říct že je jedním ze starších Členů Hierarchie, Mistr Moudrosti, jehož jméno je dobře známé esoterikům po celém Západě. Jeho inspirace výrazně zvýšila koncepční sílu mých obrazů.

Uvedu nyní dva malé příklady, které dobře demonstrují laskavý zájem Velkých a jejich živý smysl pro humor a také schopnost používat své síly také na velkou vzdálenost:

Jak jsem přestat kouřit 

Stalo se to počátkem roku 1973, během nejintenzivnějšího procesu mé přípravy a tréningu. Občas jsem kouřil malé doutníky a Mistr mne často upozorňoval, abych přestal kouřit ten "odporný plevel",jak je nazýval. Jeho metoda zastrašování spočívala v tom, že mi po každém zapálení nařídil určitou meditaci.

Jednoho dne, kdy jsem se připravoval na nějakou schůzku, jsem si při převlékání položil malou krabičku doutníků na roh postele. Když jsem byl hotov, krabička doslova zmizela. Ptal jsem se Mistra, jestli s ní něco provedl. Prohlašoval, že neví nic a také že se o žádný "odporný plevel" nezajímá Byl jsem si jist místem, kam jsem krabičku položil, přesto však jsem začal důkladně a bez úspěchu prohledávat pokoj. "Jsi si jist, že si je někam neschoval?" Opakoval jsem otázku. Nevinně se zapřísahával, že má lepší možnosti využití svého času a energie. Nakonec jsem řekl: "Dobrá, koupím si je někde cestou." V tu ránu byly doutníky na rohu postele, kam jsem je položil.

Benjamin Creme London 1980

 

 


01.02.2007

Nahoru