Žijeme v době, která klade na člověka zvýšené nároky. Pokud někdo předčasně začne likvidovat a umrtvovat svůj nástroj pro tento hmotný svět, svoje ego, v době kdy ještě žádnou osobností pořádně není, pak je to neštěstí.

Každý se setkal na své duchovní cestě se souputníky, kteří jsou velice lehce ovlivnitelní autoritou, lehkověrní, jsou jaksi nedovaření a rozplizlí. S ničím si neporadí, všechno je pro ně problém, nic neustojí, nevezmou za nic odpovědnost a nechápou mentálně podávané učení. Moc toho neumí, neznají, ale vzdělávat se a číst nebudou. Hlavně si ale myslí, že být duchovním znamená, že musejí být stále přátelští, usměvaví, úslužní, hodní a ještě milejší, než jsou. Partneři jimi vláčí, zaměstnavatelé ořou, svůj názor tito lidé nemají a pokud ano, tak se buď za něj stydí a v žádném případě by se za něj nepostavili.

Jsou to tzv. trpitelé, kteří potlačují sebe, svoje pocity a spravedlivé nároky do té míry, že ani neví, kdo jsou a ztrácejí svou identitu, svou tvář, svou totožnost. V této fázi zatím nejsou, kdo ví, jakým přínosem pro svou duši a lidstvu a churavějící planetě moc neprospívají. Bojí se cokoli říct nahlas, vystoupit s názorem, tvoří masu, která je ovládaná pomocí cukru a biče. Takových lidí je v současnosti zatím většina a to se pak politikům vládne. Proto je naše realita zatím taková, jaká je. To se však v tomto přicházejícím vodnářském věku rapidně změní.

Taková to ukázněná osobnost již pak nerealizuje svoje čistě osobní plány, ale uskutečňuje záměry duše v té míře, jak je vyciťuje. Takto vykrývá určitou oblast plánu a pokud by to udělal každý, na Zemi by byl ráj.

Člověk v inkarnaci chytá vněmy z duše buď telepaticky anebo pomocí intuice a jde za tím. A jelikož má silné, ukázněné a pracovité ego - má sílu, odvahu i odhodlání uskutečnit to, k čemu ho duše inspiruje. Takto vznikne ve světě velká Individualita, průkopník v určitém směru, velký oduševnělý člověk s obrovským charismatem a rozhledy. Nedívá se na to, co tomu, co dělá, řeknou ostatní lidé. Zda ho budou chválit či hanět. Neptá se každou chvíli, jak na tom duchovně je. Nechodí za kartáři a na automatické kresby, aby mu poradili, co má udělat, zda má jít "vpravo či vlevo". Radí si sám a stále si ví rady. Vnímá intuitivně každý svůj další krok a vykonává ho s velkou láskou k lidstvu, ale neosobně a s odpoutáním. Netrápí se proto neúspěchy, ale také se neopíjí chválou a pochlebováním lidí. Je mu to jedno.

Pracuje v určitém směru a zde pozor, ten obor nemusí být tzv. "esoterní". Pracuje, jelikož by jinak nemohl a zpovídá se pouze své duši. Té jediné chce vyhovět, té jediné "se chce zalíbit". A my takto potkáváme třeba výjimečné pedagogy, ochránce životního prostřední, bojovníky za práva lidí či zvířat, sociální pracovníky, vědce či politiky. Vůbec to nemusejí být učitelé duchovních a náboženských směrů, případně indičtí guruové. S takovými oduševnělými lidmi "chodícími dušemi" se setkáme v každém oboru lidské činnosti jak nyní, tak i v historii. Jelikož, pamatujme, duchovní je všechno, co zkvalitňuje lidský život.